Job 29

Jób uzavírá svou obranu

1 A Jób pokračoval v ^{▼▼infinitiv konstruktivní (vázaný)}pronášení své promluvy. ^▼▼27,1 Řekl: 2 Kéž je mi ^{▼▼h.: Kdo mi dá} ^{▼▼Pozn. 79 v tabulce na str. 1499}dopřáno žít jako za dávných měsíců, jako za dnů, kdy mě ^{▼▼Pozn. 91 v tabulce na str. 1499}Bůh chránil, ^{▼▼impf.; n.: střežil; 1,10; Nu 6,24; Ž 12,8} 3 když nad mou hlavou nechával svítit svou lampu, ^{▼▼18,6; Ž 18,29} ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}šel jsem temnotou ^{▼▼Ž 23,4v} za ^{▼▼n.: při …} jeho světlem. ^{▼▼11,17; 22,28; Ž 4,7; J 12,46; Ef 5,14} 4 Tak jako jsem byl ve dnech své sklizně ^{▼▼h.: zimy / podzimu = sklizně} v ⌈důvěrném společenství s Bohem⌉ ^{▼▼n.: důvěrném Božím sdělení; vztahu; 15,8; Ž 25,14; Jr 23,18} nad svým stanem, 5 když ještě se mnou ^{▼▼Gn 39,3; 1S 18,14} byl Všemohoucí a moji služebníci ^{▼▼1S 25,5; Neh 4,10; n. chlapci; 1,2; Ž 128,3} okolo mě. 6 Když ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}jsem ve smetaně ^{▼▼Sd 5,25; h.: másle; 20,17; Dt 32,14; Iz 7,15.22} umýval své nohy ^{▼▼HL; n.: kroky; srv. od stejného kmene: procesí; 6,19; chod; Př 31,27; chodníky; Abk 3,6; průvod; Ž 68,25} a proudy oleje na ^{▼▼h.: se …} mě vyplavovala ^{▼▼impf.; 28,2; n. ptc. od příbuzného kmene: je vylévána; Ž 41,9} skála. 7 Když jsem vycházel branou k městu ^{▼▼Př 8,3; 9,3.14; 11,11} a své sedadlo si ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}připravoval na náměstí, ^{▼▼[Může jít o celkem malé prostranství u brány, kde se odehrával společenský život.]; 31,21; 2Pa 32,6; Neh 8,1.3.16; Est 4,6; srv. Rt 4,1; Ez 16,31} 8 viděli mě mládenci ^{▼▼n.: služebníci} a vytratili se, kmeti ^{▼▼12,12; 15,10; 32,6} vstali a zůstali stát. 9 Knížata ustala v řečech, na ústa si ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}položila ^▼▼21,5p ruku. 10 Vytratily se ^{▼▼sg., jednotné číslo (singulár)}hlasy předáků, ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}jazyk jim přilnul k ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}patru. ^{▼▼Ž 137,6} 11 Vždyť ucho, které mi naslouchalo, nazývalo mě šťastným, ^{▼▼n.: káralo mě; Gn 30,13; Ž 72,17} oko, které mě vidělo, svědčilo ^{▼▼n.: varovalo / napomínalo; [H. výraz je často v neg. smyslu, zde pozitivně.]; n : chválilo mě (srv. L 4,22!)} pro mě. 12 Vždyť ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}jsem zachraňoval nuzného, ^{▼▼34,28; Ž 82,3} když ^{▼▼participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]}křičel o pomoc, ^{▼▼19,7; 24,12; 34,28; Př 21,13v!} i sirotka, který neměl ^{▼▼participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]}pomocníka. ^{▼▼Ž 72,12!} 13 ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}Přicházelo na mne požehnání hynoucího, ^{▼▼31,19; [Tj. ti, kteří hynuli, mu žehnali — protože jim pomohl.]} k jásotu jsem ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}přiváděl srdce vdovy. ^{▼▼31,16; [Jób výslovně odpovídá na obvinění v 22,9.]} 14 Oblékal jsem si spravedlnost ^{▼▼2S 8,15; Ž 132,9; Iz 59,17; Ef 6,14} a ona si oblékala mne, právo mi bylo jako roucho ^{▼▼1,20; 2,12} a turban. ^{▼▼[Oba výrazy vyjadřují nejen prostě část oděvu, ale jsou též projevem úctyhodnosti (2S 13,18; ::Ez 26,16) a ozdoby (Iz 3,23; 62,3; Za 3,5); volně lze tedy vyjádřit: zdobil jsem se správnými činy, jež jsem konal.]} 15 Slepému jsem byl očima ^{▼▼Nu 10,31} a chromému nohama. 16 Chudým byl jsem otcem a ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}prověřil jsem spor, ^{▼▼Př 29,7} který jsem neznal. ^{▼▼[Ačkoliv onu při neznal, prozkoumal ji, aby se ho mohl zastat.]} 17 I tesáky bídáka ^▼▼27,7 jsem ^{▼▼Ž 3,8} vyrazil a kořist vytrhoval ^{▼▼impf.; n.: propouštěl; h.: posílal} z jeho zubů. ^{▼▼4,10; 1S 17,34n; Ž 124,6; Am 3,12} 18 Řekl jsem si: Naposled vydechnu ^▼▼3,11 se svým hnízdem ^{▼▼n : se svými blízkými; (srv. hnízdo jako „domov“ — Př 27,8)} a rozmnožím dny ^{▼▼5,26; Ž 15,5; 91,16; Př 3,1n} jako písek. ^{▼▼[Obvyklý obraz pro hojný počet — srv. Gn 22,17; 1S 13,5.]; LXX: fénix / palma} 19 Můj kořen ^{▼▼8,17; 14,8n} dosahuje ^{▼▼h.: se otevírá} k vodě, rosa ^{▼▼Gn 27,28; Ž 133,3; Př 19,12} přenocuje v mých ^{▼▼sg., jednotné číslo (singulár)}ratolestech. ^{▼▼[Tj. jsem jako stále (zezdola i svrchu) zavlažovaný strom (::18,16!; Ž 1,3; Oz 14,6).]} 20 Má sláva ^{▼▼n. čest (, které se mi dostávalo); 19,9; Gn 45,13; Ž 3,4} je se mnou vždy nová, obnovuje ^{▼▼Ž 103,5; Iz 40,31} se i ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}luk ^{▼▼[Podobně jako jinde roh (16,15), luk je zde obrazem síly.]; Gn 49,24; Ž 18,35; 44,7} v mé ruce. ^{▼▼Joz 14,11} 21 Naslouchali ^{▼▼[Vv. 21—25 jsou pokračováním k vv. 7—10 (některé př. je tam přímo přesouvají).]} mi a očekávali ^{▼▼n.: skládali naději…} na mě, ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}umlkali při mé radě. 22 Po mém slovu již nic ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}neopakovali, ^{▼▼32,15n; Mt 22,46} ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}kanul na ně můj výrok. ^{▼▼n. + jako rosa; tj. moje řeč na ně měla takový účinek jako jemný déšť na vyprahlou zemi (Dt 32,2; srv. Př 5,3)} 23 Jako na déšť na mě počkali, jak pro jarní déšť otevřeli svá ústa. ^{▼▼Oz 6,3; Za 10,1} 24 ⌈ ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}Usmíval jsem se na ně, když ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}nevěřili,⌉ ^{▼▼n. Když jsem se na ně usmíval, nevěřili; $; srv. Gn 45,26; L 24,41} a neodvrhli ^{▼▼impf.; h.: nenechali padnout} světlo mé tváře. ^{▼▼Ž 4,7; 89,16; Př 16,15} 25 ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}Volil jsem jejich cestu, ^{▼▼n.: cestu k nim} ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}sedával jsem v ^{▼▼Pozn. 82 v tabulce na str. 1499}čele a ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}přebýval jsem jako král ^{▼▼[tj. tak vážený]} s ^{▼▼h.: v …} oddílem, jako ten, kdo potěší truchlící. ^{▼▼16,5; Est 6,12; Iz 61,2n}